Asi půl roku po mých osmnáctých narozeninách mi začaly
průjmy. Nebylo to nic pravidelného, třeba obden jsem zjistila, že to není
klasická stolice, ale pozornost jsem tomu moc neupínala. Živoz studenta přináší
leckdy zajímavé kombinace a prostě jsem to přisuzovala jim. Když to ale mělo
dělší trvání a stupňovalo se to, rozhodla jsem se navštívit lékaře. „To jsi
nemohla přijít dřív?“ a podobným otázkám mě ještě tehdy má dětská paní doktorka
určitě nešetřila… Takže moč, krev, výtěr a za x dní zavolej na výsledky. Odešla
jsem s receptem na laktobacily a doporučenou dietou jako rohlíky, piškoty,
rýže, banán a bylinkové čaje. Při této dietě se to umírnilo, avšak nezmizelo, a
když jsem se zastavila pro výsledky, tak nic bakteriálního původu nenalezeno.
Odešla jsem s doporučením: dál pokračuj v dietě, papej laktobacily a
po čase začni zase přecházet k běžným jídlům a potravinám. Jak říkáte paní
doktorko, návrat do školy (i přes stálé problémy s průjmem) a začala jsem
se vracet ke klasickým jídlům. Asi po třech dnech ve školní jídelně jsem se
dostala do takové fáze, že jsem navštěvovala záchod i šestkrát za den. Mé
břicho mi asi tři minuty předtím oznámilo, co bude nadcházet, že mě v oblasti
pupku začalo neskutečně bolet a já věděla, že návštěva toalety se blíží.
Rozhodla jsem se to vzít do vlastních rukou, vykašlat se na doktory. Myslela
jsem si prostě, že jsem mohla nějakou střevní chřipku přechodit a že by
neuškodila menší desinfekce… To, co teď napíšu se mnohým líbit nebude, ale k jednodenní
očistě těla jsem používala slivovici. Řekla jsem si, že pokud tam něco prostě
je, tak tímto to krásně desinfikuji. Ten den jsem měla na lačno asi tři malé
panáky, a po pár hodinách jedla holý rohlík a zapíjela čajem. Další den zase
rohlík a čaj a průjem nikde... Tak hurá, znělo mi hlavou, nějaké bakterie tam
přece jen museli být, nejspíš je ani věda nenašla a já na to přišla. Tak dobře,
jela jsem do školy a hádejte co? Vše začala znova, průjmy se stupňovaly, a to
jsem se vyhýbala tučným jídlům a omáčkám ve školní kuchyni. Žila jsem o chlebu
a rohlících občas přidaný sýr či šunka… Tak proč to neustává?
A s touto otázkou jsem se potýkala asi dalších pět
měsíců, než se s tím doktoři rozhodli něco dělat. Více v dalším článku.
Žádné komentáře:
Okomentovat