„Viděla bych to na intoleranci neboli nesnášenlivost
laktózy.“ Řekla paní doktorka a následně
mi popsala, jak to funguje. Že nejvíce tím trpí žlutá rasa, ale že třeba i u
nás to neustále narůstá. Jen si to
neuvědomujeme, bereme nadýmaní jako všední věc, jíme na to různé Activie a
myslíme si kdoví co pro sebe neděláme. S narozením přichází spolu s námi
na svět i naše schopnost mléko zpracovávat. Ale časem se může pozvolna
vytrácet, či u někoho úplně vymizet. Jak jsem se dočetla na jednom zajímavém
blogu: Nejsme telátka, a mléko přece v přírodě
pijí jen ti čerstvě narození, i oni od něj později upouští.
Na internetu, když už jsem o pár hodin později věděla proti
čemu doma stojím, jsem se snažila dohledat si chybějící informace a dost jsem
koukala jak „moc“ toho lze najít… Většinou jsem googlovala anglické stránky,
informací na nich bylo daleko více. Pochopila jsem, že příčiny mohou být různé,
od bolesti břicha, průjmů až ke zvracení.
Takhle jsem se tedy s intolerancí seznámila. Asi je to dlouhý,
slohový román, ráda z něj udělám výcuc.
Žádné komentáře:
Okomentovat